Směrnice Rady 93/16/EEC

Mírně upravený pracovní překlad

Směrnice Rady 93/16/EEC z 5. dubna 1993
k usnadnění volného pohybu lékařů a vzájemného uznávání jejich diplomů, osvědčení a jiných dokladů o jejich formální kvalifikaci

Rada Evropského společenství,

s ohledem na Smlouvu, ustavující Evropské ekonomické společenství, obzvláště na články 49, 57 (1) a (2) první a druhou větu a článek 66 ve spolupráci s Evropským Parlamentem s ohledem na názor Ekonomické a sociální komise z důvodu jasnosti a racionality v návaznosti na směrnice č. 75/362/EEC, 75/363/EEC a 86 /457/EEC k zamezení diskriminace na základě národnosti k zabránění rozdílnému zacházení na základě jiné národnosti ve vztahu k povolování praxí, uznávání registrací nebo členství ve společnostech a organizacích k usnadnění vzájemného uznávání vzdělání specialistů a užívání dosažených titulů vzhledem ke změnám v legislativě v některých členských zemích, vzniku nových oborů a zániku některých dříve užívaných specializací s ohledem na vhodnost určit poměřitelné normy pro diplomy, osvědčení a kvalifikaci získanou před platností této směrnice na základě dokladů předložených v jazyku některé země EU k usnadnění aplikace této Směrnice musí členské státy na základě získání osvědčení EU vydat i národní osvědčení aniž by Směrnice ovlivnila legislativní zákazy té které země vůči společnostem, které nesmějí poskytovat lékařskou praxi ke stanovení rovných podmínek pro specializaci v členských zemích je nezbytná koordinace požadavků na školení se zřetelem na nutnost vzdělávat všeobecné lékaře a vést je k prevenci, srovnatelně zvyšovat jejich úroveň vedeni nezbytností zajistit speciální výuku všeobecných lékařů v každé členské zemi s ohledem na nutnost zajistit, aby se přístup k praktikům a jejich vzdělávání stal součástí schématu sociálního zabezpečení k získání možnosti uznávání vzdělání všeobecného lékaře v rámci EU a k navození nutnosti od 1.1.1995 v rámci sociálního schématu zaměstnávat jen praktiky s takto platným osvědčením k setření rozdílů mezi zaměstnanci a „soukromými“ lékaři (=podnikateli) k usnadnění volného pohybu lékařů v rámci členských zemí

přijala následující Směrnici:

Hlava I

Pole působnosti

Článek 1

Tato směrnice se týká lékařů majících národnost některého z členských států a pracujících jako zaměstnanci i jako podnikatelé.

Hlava II

Vzájemné uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o formální kvalifikaci v medicíně

Kapitola I

Diplomy, osvědčení a jiné doklady o formální kvalifikaci v medicíně

Článek 2

Každý členský stát má uznat diplom, osvědčení a jiné doklady o formální kvalifikaci (dále pro potřeby tohoto textu jen diplomy) udělené v medicíně občanům členských států jinými členskými státy v souladu s článkem 23 a které jsou vyjmenovány ve článku 3 tak, aby co se týče práva provozovat lékařskou činnost, měl tento občan stejné podmínky, jako by toto osvědčení získal v té dané zemi.

Článek 3

Diplomy, uvedené ve článku 2 jsou následující:

Jsou vyjmenovány názvy konkrétních dokumentů v národních jazycích, jejich překlad do angličtiny a kde je lze získat v uvedených zemích: Belgie, Dánsko, Německo, Řecko, Španělsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Holandsko, Portugalsko, VB.

Kapitola II

Diplomy, osvědčení a další doklady o formální kvalifikaci ve specializované medicíně společné všem členským státům

Článek 4

Diplomy v medicíně udělené v členských státech v souladu s čl. 24, 25, 26 a 29 a vyjmenované ve článku 5 mají zakládat stejná oprávnění a dopad jako ty, které uděluje členský stát sám.

Článek 5

Diplomy, uvedené ve článku 4, by měly být ty, které byly uděleny příslušným úřadem nebo orgánem a které odpovídají kvalifikacím uznávaným v jednotlivých státech a uvedeným v odstavci 3.

Diplomy, udělené příslušnou autoritou a uvedené ve čl. 1, jsou následující:
opět následuje výčet názvů konkrétních dokumentů v jednotlivých zemích

Názvy v současné době užívané v členských státech vztahující se ke zmíněným kurzům specializační průpravy uvedené jsou názvy jednotlivých specializačních oborů v jednotlivých zemích

anesteziologie
všeobecná chirurgie
neurochirurgie
gynekologie a porodnictví
všeobecná (interní) medicína
oční lékařství
ORL
pediatrie
pneumologie
urologie
ortopedie
patologická anatomie
neurologie
psychiatrie

Kapitola III

Diplomy ve specializované medicíně zvláštní pro dva nebo více členských států

Článek 6

Každý stát, mající omezení daná v této sféře legislativou, vyhláškou nebo nařízením by měl uznávat diplomy ve specializované medicíně udělené občanům členských států jiným členským státem v souladu se články 24, 25, 27 a 29 a v oborech vyjmenovaných ve čl. 7 a dát těmto kvalifikacím stejnou platnost, jako těm, které udílí na svém území.

Článek 7

1. Diplomy uvedené ve článku 6 by měly být ty, které udělil příslušný úřad, které jsou vyjmenovány ve článku 5 (2) a které odpovídají pro potřebu zmíněné specializační průpravy oborům uvedeným v odstavci 2 tohoto článku ve vztahu k těm státům, které tuto průpravu poskytují.

2. Názvy oborů v současné době používané v členských státech, které odpovídají kurzům specializační průpravy:

klinická biologie
biologická hematologie
mikrobiologie - bakteriologie
biochemie
imunologie
plastická chirurgie
hrudní chirurgie
dětská chirurgie
cévní chirurgie
kardiologie
gastroenterologie
revmatologie
obecná hematologie
endokrinologie
fysioterapie
stomatologie
neuropsychiatrie
dermatovenerologie
dermatologie
venerologie
radiologie
diagnostická radiologie
radioterapie
tropická medicína
dětská psychiatrie
geriatrie
nefrologie
veřejné zdravotnictví
farmakologie
pracovní lékařství
alergologie
břišní chirurgie
nukleární medicína
maxillo - faciální chirurgie (základní lékařský výcvik)
dentální, orální a maxillo - faciální chirurgie

U každé uvedené specializace jsou vyjmenovány státy, které tuto výuku poskytují a názvy uvedených oborů v národním jazyce té které země

Článek 8

Občané členských států, kteří si přejí získat některý z diplomů lékaře - specialisty, které nejsou uvedeny ve článku 4 a 6, a nebo které, ač uvedeny ve článku 6, nejsou udělovány v členské zemi, odkud žadatel pochází, mohou být získány v hostitelské zemi za předpokladu splnění pravidel, která pro toto získání v dané zemi platí.

Hostitelská země má vzít v úvahu buď celé, nebo alespoň část období, po které se žadatel v daném oboru připravoval a které má potvrzeno diplomem, který vydal příslušný úřad v zemi jeho původu nebo v zemi, ze které přichází, pokud toto vzdělávání odpovídá vzdělávání požadovanému v hostitelské zemi poskytující specializační průpravu.

Kompetentní úřady hostitelského členského státu po ověření rozsahu a délky trvání specializační průpravy zmíněné osoby na základě předloženého diplomu budou informovat žadatele o délce trvání požadované dodatečné výuky a o oblastech, které má pokrýt.

Kapitola IV

Existující skutečnosti

Článek 9

1. S výjimkou obsaženou v odstavci 3 v případě příslušníků členských států, jejichž diplomy v medicíně nedosahují minimálních požadavků na vzdělávání stanovených ve článku 23 každý členský stát by měl uznat jako dostatečný doklad diplomy, vydané

před 1. lednem 86 ve Španělsku a Portugalsku
před 1. lednem 81 v Řecku
před 20. prosincem 76 v ostatních členských státech

a doprovázené potvrzením, že žadatel efektivně a právoplatně pracoval ve zmíněné specializaci alespoň tři po sobě následující roky v období pěti let předcházejících vydání osvědčení.

2. S výjimkou obsaženou v odstavci 4 v případě příslušníků členských států, jejichž diplomy v medicíně nedosahují minimálních požadavků na vzdělávání stanovených ve článcích 24 až 27 každý členský stát by měl uznat jako dostatečný doklad diplomy vydané

před 1. lednem 86 ve Španělsku a Portugalsku
před 1. lednem 81 v Řecku
před 20. prosincem 76 v ostatních členských státech

Hostitelská země může požadovat potvrzení vydané příslušným odpovědným úřadem ve státě původu žadatele, nebo ve státě, ze kterého přichází, ve kterém se uvádí, že žadatel pracoval ve specializaci po dobu ekvivalentní dvojnásobku rozdílu mezi dobou skutečně odpracovanou a dobou určenou pro specializační průpravu v Hlavě III, která není shodná s minimálními požadavky na průpravu uvedenými ve článcích 26 a 27.

Avšak pokud před daty uvedenými výše hostitelská země požadovala minimální dobu specializační průpravy kratší než tu, která je uvedená ve článcích 26 a 27 rozdíl uvedený v druhé polovině odstavce 2 může být určen pouze délkou minimální doby v uvedeném státě.

3. V případě, že příslušník členské země vlastní diplomy získané na území bývalé NDR, které nesplňují podmínky dané pro minimální dobu průpravy dle článku 23, členský stát uzná tyto diplomy, pokud:
potvrzují průpravu získanou před sjednocením Německa
opravňují vlastníka k provozování lékařské praxe na celém území Německa za stejných podmínek, jako by kvalifikace byla udělena německými úřady a odpovídala bodům 1 a 2 článku 3 (c)
mají přiloženo osvědčení vydané příslušným německým úřadem potvrzující, že příslušníci těchto národů pracovali v daném oboru v Německu po dobu alespoň tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících vydání osvědčení

4. V případě občanů členských států, jejichž diplomy svědčí o průpravě získané na území bývalé NDR aniž by splnili požadavek doby minimálního vzdělávání uvedený ve článcích 24 - 27, členské státy jiné než Německo by měly uznat diplomy, pokud prokáží, že jsou potvrzením průpravy započaté před 3.4.1992 a že
povolují provozovat práci specialisty na celém území Německa za stejných podmínek jako kvalifikace udělovaná příslušným úřadem v Německu a uvedená ve článku 5 a 7.
Mohou nicméně požadovat, aby diplomy měly přiloženo potvrzení od příslušného německého úřadu, že žadatel pracoval jakožto specialista po dobu ekvivalentní dvojnásobku rozdílu mezi dobou skutečně odpracovanou na německém území a minimální dobou určenou pro specializační průpravu v Hlavě III, pokud neuspokojí minimální požadavky na průpravu uvedené ve článcích 26 a 27.

5. V případě příslušníků členských států, jejichž diplomy v medicíně a ve specializaci neodpovídají kvalifikaci a označení uvedenému ve článcích 3, 5 nebo 7, každý stát může považovat za dostatečný diplom, který je doprovázen potvrzením příslušného úřadu. Potvrzení musí uvádět, že diplom byl udělen na základě průpravy odpovídající ustanovením Hlavy III a uvedeným ve článcích 2, 4 nebo 6 a jsou ve členském státě, který je udělil, považovány za kvalifikaci nebo název uvedený ve článcích 3, 5 nebo 7.

6. Ty členské státy, které zrušily ustanovení dané zákonem, normou nebo vyhláškou týkající se udělování diplomů v neuropsychiatrii, radiologii, hrudní, cévní a břišní chirurgii, biologické hematologii, fysioterapii nebo tropické medicíně a stanovily si pravidla pro své vlastní státní příslušníky, musí přiznat tato pravidla i příslušníkům ostatních členských států, pokud jejich diplom ve výše uvedených oborech splňuje odpovídající podmínky uvedené buď v odstavci 2 tohoto článku, nebo ve článcích 24, 25 a 27 a pokud uvedený diplom byl udělen před datem, kdy hostitelský členský stát přestal udělovat takovéto diplomy v uvedené specializaci.

7. Data, kdy členské státy zrušily svá legislativní ustanovení týkající se udělování diplomů jak řečeno v odstavci 6 jsou uvedena v Dodatku II.

Kapitola V

Používání akademického titulu

Článek 10

1. Aniž by byla ovlivněna dikce článku 19, hostitelská země má zajistit, aby příslušníci členských států, kteří splňují podmínky dané ve článcích 4,6 a 9 měli právo používat právoplatný akademický titul a nebo jeho zkratku, který se používá v zemi jejich původu, a nebo v zemi, odkud přicházejí, a to v příslušném jazyce. Hostitelská země může požadovat, aby tento titul byl následován názvem a lokalitou zařízení, nebo zkušební komise, které jej udělili.

2. Pokud akademický titul užívaný v zemi původu, a nebo v zemi, ze které cizí státní příslušník přichází, by mohl být v hostitelské zemi zaměněn s titulem, vyžadujícím dodatečné vzdělání, které dotyčný neabsolvoval, hostitelská země může požádat takovou osobu, aby v zemi svého původu, a nebo v zemi, ze které přichází, používala titul, který je hostitelskou zemí navržen.

Kapitola VI

Opatření k usnadnění efektivního zavedení práva založení a svobody poskytování služeb týkajících se lékařské činnosti

Opatření specificky se týkající práva založení
Článek 11

1. Hostitelský stát, který požaduje po svých příslušnících potvrzení o dobrém charakteru a o bezúhonnosti před tím, než poprvé začnou působit jako lékaři, by měl akceptovat od občanů druhých členských států potvrzení, vydané kompetentním úřadem na území státu původu, nebo státu, odkud cizí státní příslušník přichází, které uvádí, že požadavky na dobrý charakter a bezúhonnost byly splněny.

2. Tam, kde toto požadováno není, hostitelská země může požadovat po cizím státním příslušníkovi výpis z trestního rejstříku, nebo obdobný dokument vydaný příslušným úřadem v zemi původu, nebo v zemi, ze které žadatel přichází.

3. Pokud je hostitelská země detailně obeznámena se závažnou skutečností, ke které došlo před usazením, a která by mohla ovlivnit započetí lékařských aktivit uvedené osoby, pak může o tomto informovat zemi, ze které žadatel přichází, eventuálně jeho rodnou zemi. Poté by si tyto země měly oznámený fakt ověřit. Jejich úřady by měly začít vyšetřování a informovat hostitelskou zemi o závěrech, ke kterým dospěly ve vztahu k diplomům jimi vydaným.

4. Členské státy mají zaručit důvěrnost takovýchto sdělení.

Článek 12

1. Pokud v hostitelské zemi existují nařízení a legislativní normy týkající se požadavků na dobrý charakter a bezúhonnost, včetně disciplinárních opatření v souvislosti se závažným profesionálním pochybením a nebo odsouzení pro trestný čin a mají vliv na jakékoliv aktivity v souvislosti s vykonáváním povolání lékaře, pak stát, ze kterého žadatel přichází, musí poskytnout hostitelské zemi veškeré informace o opatřeních, která byla ve vztahu k uvedené osobě zavedena (a to jak profesionálně, tak administrativně) a o trestech uvalených na tuto osobu po dobu působení v zemi původu nebo v zemi, ze které přichází.

2. Text naprosto shodný s odstavcem 3 článku 11, s výjimkou závěru:........o závěrech, ke kterým dospěli ve vztahu k činnosti lékaře.

3. Členské státy mají zaručit důvěrnost takovýchto sdělení.

Článek 13

Kde hostitelská země požaduje před započetím povolání lékaře od svých občanů potvrzení o tělesném nebo duševním zdraví, pak musí akceptovat od příchozího obdobný dokument vydaný ve státě původu nebo ve státě, ze kterého přichází.

Tam, kde členské státy původu, nebo státy, odkud žadatel přichází, nevyžadují žádné takovéto osvědčení, musí být hostitelskou zemí akceptováno potvrzení příslušné autority v této zemi.

Článek 14

Dokumenty vydané v souladu se články 11, 12 a 13 nesmí být předkládány později, než 3 měsíce po jejich vydání.

Článek 15

1. Postup při povolování započetí činnosti lékaře zmíněné osobě podle článků 11, 12 a 13 musí být ukončen co nejdříve, nejpozději však do tří měsíců od předložení všech požadovaných dokumentů. Toto období může být ovlivněno odvoláním, které může proces prodloužit.

2. V případech podle článku 11 (3) a 12 (2) a žádosti o nové posouzení se doba daná v odstavci 1 prodlužuje.

Stát, po němž se žádá vyjádření, musí toto učinit do tří měsíců.
Po obdržení odpovědi hostitelská země pokračuje podle odstavce 1.

Článek 16

Tam, kde hostitelská země požaduje po svých občanech přísahu nebo slavnostní prohlášení dříve, než začnou působit jako lékaři, a pokud tato přísaha nebo prohlášení nemohou být použity v případě cizích státních příslušníků, je třeba nabídnout rovnocennou formu přísahy nebo prohlášení.

B. Speciální opatření týkající se poskytování zdravotnických služeb

Článek 17

Tam, kde členská země požaduje po svých občanech potvrzení členství a nebo registraci v odborné společnosti dříve, než dotyčný začne poskytovat lékařskou péči, by tohoto nařízení cizí státní příslušníci měli být zproštěni.

Zmíněná osoba bude mít při poskytování péče stejná práva a povinnosti jako občané hostitelské země, a budou se na ni vztahovat pravidla profesionální a administrativní povahy platná v hostitelském státě.

Za účelem tohoto, a navíc k prohlášení, uvedeném v odstavci 2, může členský stát, aby zajistil odborné požadavky, žádat buď automatickou dočasnou registraci a nebo pro forma členství v odborné společnosti, pokud toto neprodlouží dobu pro povolení poskytování lékařské péče a pokud tímto nevzniknou další dodatečné výdaje pro žadatele.

Tam, kde hostitelská země má nějaká pravidla dle druhého pododstavce, ihned by o nich měla informovat zemi, kde dotyčný působí.

2. Hostitelská země může požadovat předchozí prohlášení před kompetentním úřadem týkající se poskytování služeb tehdy, je-li zároveň nutno vyřídit dočasný pobyt.

V naléhavých případech může být toto prohlášení učiněno i po započetí poskytování služeb, avšak co nejdříve.

3. Podle odstavce 1 a 2 hostitelská země může požadovat jeden, nebo více dokladů:

prohlášení zmíněné v odstavci 2
potvrzení, že žadatel právoplatně poskytuje lékařské služby v členské zemi, ve které sídlí
potvrzení, že žadatel je držitelem diplomu nutného dle této Směrnice pro poskytování služeb, o jejichž povolení žádá

4. Doklady uvedené v odstavci 3 by neměly být starší než 12 měsíců od jejich vydání

5. Tam, kde členská země dočasně nebo trvale zbavila svého občana nebo občana jiné členské země usazeného na jejím území práva poskytovat lékařskou péči musí zajistit, aby současně byly dočasně neb trvale odebrány i doklady uvedené ve druhé odrážce odstavce 3

Článek 18

Kde je potřebná registrace na úřadu veřejného sociálního zabezpečení v hostitelské zemi pro jednání s orgány pojišťoven o účtech vztahujících se na služby poskytované pojištěným osobám, členský stát by měl vyvázat příslušníky jiných států usazené v jiném členském státě z této povinnosti v případě poskytování služeb v rámci cestování žadatele.

Avšak dotyčná osoba by měla předem informovat tento úřad, a nebo alespoň dodatečně.

C. Opatření obvyklá pro právo usazení a volné poskytování služeb

Článek 19

Tam, kde v hostitelské zemi je odborný titul vztahující se k poskytování lékařské péče předmětem pravidel, příslušníci jiných členských států, kteří splnili podmínky dané ve článcích 2 a 9 (odstavec 1, 3 a 5) budou užívat titul hostitelské země, který odpovídá kvalifikaci v té zemi a budou užívat i zkratky titulu.

První odstavec se též týká titulů pro specialisty, pokud splnili podmínky dané ve článcích 4, 6 a 9 (odstavec 2, 4, 5 a 7)

Článek 20

1. Členský stát zajistí, aby dotyčná osoba měla dostatečné informace o zákonech zdravotního a sociálního zabezpečení dané země, a tam, kde je to aplikovatelné, i o odborné etice hostitelské země.
Za tímto účelem mohou hostitelské země zřídit informační střediska. Pokud jsou zřízena, hostitelská země může požadovat na žadateli jejich návštěvu.

2. Střediska uvedená v odstavci 1 mají být zřízena u příslušného předem určeného kompetentního úřadu

3. Členský stát musí dohlédnout, aby tam, kde je to v zájmu lékaře i pacienta, aby žadatel obdržel lingvistické znalosti potřebné pro poskytování lékařské péče v hostitelské zemi

Článek 21

Členský stát, který po svém občanu požaduje přípravné období dříve, než se může ucházet o místo v systému sociálního zabezpečení, může požadovat totéž od cizích občanů počínaje 20.6.1975 na dobu pěti let. Školící období ale nemusí být delší než 6 měsíců.

Článek 22

V případě oprávněných obav může hostitelská země vyžadovat od příslušného úřadu jiné členské země potvrzení pravosti diplomu, vydaného v jiné členské zemi a uvedeného v Hlavě II, Kapitolách I - IV a též potvrzení skutečnosti, že uvedená osoba splnila požadavky na vzdělání uvedené v Hlavě III.

Hlava III

Koordinace opatření daných zákonem, směrnicí nebo administrativním opatřením ve vztahu k vykonávání lékařské činnost

Článek 23

1. Členský stát má požadovat po osobách majících v úmyslu začít lékařskou činnost aby předložily diplom a další osvědčení podle článku 3, která zaručí, že tato osoba v průběhu vzdělávání získala:
odpovídající znalost věd, na kterých je medicína založena a dobré porozumění vědeckým metodám včetně principu měření biologických funkcí, hodnocení vědecky daných skutečností a analýzy dat.
dostatečné pochopení struktury, funkce a chování zdravého a nemocného člověka, stejně tak jako vztahu mezi zdravotním stavem a fyzickým a sociálním okolím lidského jedince.
odpovídající znalost klinických předmětů a praxe, zajišťující souborný náhled na fyzickou i duševní nemoc, znalost medicíny z pohledu profylaxe, diagnostiky, léčení a lidského rozmnožování
příslušnou klinickou zkušenost v nemocnicích pod odpovídajícím dohledem

2. Celé období lékařského vzdělávání by mělo zahrnout alespoň 6 let (5 500 hodin) teorie a praktické výuky na univerzitě nebo pod supervizí univerzity.

3. Aby byl přijat k takovémuto vzdělávání, musí mít kandidát diplom nebo osvědčení opravňující jej k přijetí na univerzity členského státu ke studiu v kurzu.

4. V případě osoby, která začala svoji výuku před 1. lednem 1972, vzdělávání uvedené v odstavci 2 může zahrnovat šestiměsíční praktickou výuku na plný úvazek na univerzitní úrovni pod dohledem kompetentní autority.

5. Nic v této Směrnici nepředpokládá žádné ulehčení, které by mělo být uděleno v souladu s vlastními pravidly té které členské země platnými na jejím území, co by opravňovalo držitele diplomu, který nebyl vydán v členském státě k zahájení a provozování lékařské činnosti.

Článek 24

1. Členský stát by měl zajistit, že vzdělávání vedoucí ke získání diplomu ve specializaci má splňovat alespoň následující požadavky:
znamená úspěšné splnění šestiletého studia v rámci doškolování zmíněného ve článku 23. Školení vedoucí k udělení specializačního diplomu v dentální, orální a maxillo-faciální chirurgii (základní lékařské a zubařské doškolení) též znamená úspěšné splnění doškolovacího kurzu zubařských praktiků, uvedeného ve článku 1 Směrnice EU 78/687/EEC z 25. července 1978 týkající se koordinace nařízení daných zákonem nebo administrativním opatřením ve vztahu k zubním praktikům.
zahrnuje teoretické i praktické školení
má jít o kurs na plný úvazek pod dohledem kompetentní autority podle bodu 1 Dodatku I
mělo by se odehrávat v univerzitním centru, ve fakultní nemocnici, nebo v zařízení odsouhlaseném pro tento účel příslušnou kompetentní institucí
mělo by zahrnout osobní účast školeného lékaře na činnosti a rozhodování uvedeného zařízení

2. Členské státy by měly pro udělení diplomu ve specializaci žádat předem vlastnictví jednoho z diplomů uvedených ve článku 23. Pro vydání diplomu v dentální, orální a maxillo-faciální chirurgii je nutno předem vlastnit diplom zubního praktika dle článku 1 Směrnice 78/687/EEC.

Článek 25

1. Aniž by byl ovlivněn princip doškolování na plný úvazek uvedený ve členku 24 (1) (c) a dokud Rada nerozhodne v souladu s odstavcem 3, členský stát může povolit školení na částečný úvazek za podmínek odsouhlasených kompetentním národním orgánem, pokud by školení z dobře zdůvodněných důvodů nebylo možné na plný úvazek.

2. Školení na částečný úvazek musí probíhat v souladu s bodem 2 Annexu I a na úrovni kvalitativně rovnocenné školení na plný úvazek. Tato úroveň by neměla být narušena ani zkráceným úvazkem ani soukromou odbornou činností za odměnu.
Celková doba trvání specializační průpravy by neměla být zkrácena tam, kde probíhá na částečný úvazek.

3. Rada rozhodne, ne později než 25. ledna 1989 (nelogické, směrnice vyšla 1993!!!), zda opatření navržená v odstavci 1 a 2 mají být ponechána, nebo poopravena ve světle nového posouzení na návrh Komise, s ohledem na fakt, že možnost školení na částečný úvazek by trvala za určitých okolností, a byla by posuzována specializace od specializace.
Specializační školení na částečný úvazek započaté před 1. lednem 1983 může být dokončeno v souladu s pravidly platnými před tímto datem.

Článek 26

Členské státy musí zajistit, aby minimální doba specializační výuky byla následující:

První skupina (pět let)

všeobecná chirurgie
neurochirurgie
interní medicína
urologie
ortopedie

Druhá skupina (4 roky)

gynekologie a porodnictví
pediatrie
pneumo-ftiseologie
patologická anatomie
neurologie
psychiatrie

Třetí skupina (3 roky)

anesteziologie a resuscitace
oftalmologie
otorinolaryngologie

Článek 27

Členské státy mající legislativní pravidla a normy v této oblastí zajistí, aby takto stanovené doby na specializační průpravu nebyly kratší, než:

První skupina (5 let)

plastická chirurgie
hrudní chirurgie
cévní chirurgie
neurochirurgie
dětská chirurgie
břišní chirurgie
maxillo-faciální chirurgie (základní lékařské vzdělávání)

Druhá skupina (čtyři roky)

kardiologie
gastroenterologie
revmatologie
klinická biologie
radiologie
diagnostická radiologie
radioterapie
tropická medicína
farmakologie
dětská psychiatrie
mikrobiologie-bakteriologie
pracovní lékařství
biochemie
imunologie
dermatologie
venerologie
geriatrie
nefrologie
infekční lékařství
veřejné zdravotnictví
biologická hematologie
nukleární medicína
zubní, čelistní a maxillo-faciální chirurgie (základní lékařské a zubařské vzdělání)

Třetí skupina (3 roky)

obecná hematologie
endokrinologie
fysioterapie
stomatologie
dermato-venerologie
alergologie

Článek 28

Jako přechodné opatření a přes dikci článků 24 (1)(c) a 25 členské státy mající zákonnou normou dané specializační vzdělávání na částečný úvazek ke dni 20.6.1975 mohou v tomto vzdělávání pokračovat, ale ne déle než do 31.12.1983

Každá hostitelská země má právo požadovat po těch, kteří využívají pravidel prvního odstavce ještě potvrzení, že alespoň tři po sobě následující roky v pěti létech předcházejících vydání potvrzení pracovali v dané specializaci.

Článek 29

Jako přechodné opatření a přes dikci článku 24

Lucembursko
Dánsko
Vyjmenovány specifické podmínky pro výše uvedené státy.

Hlava IV

Specifické vzdělávání ve všeobecném lékařství

Článek 30

Každý členský stát, který na svém území poskytuje vzdělávání uvedené ve článku 23 musí zajistit zároveň speciální školení ve všeobecném praktickém lékařství, které by splňovalo požadavky článků 31 a 32 v tom smyslu, aby první diplomy o tomto vzdělávání mohly být vydány k 1. lednu 1990.

Článek 31

1. Speciální vzdělávání ve všeobecném lékařství musí splňovat následující požadavky:
přijetí do vzdělávání musí být podmíněno alespoň šestiletým studiem v rámci vzdělávacího kurzu uvedeného ve článku 23
mělo by jít o kurz na plný úvazek trvající alespoň dva roky pod dohledem kompetentního úřadu
vzdělávání by mělo být zaměřeno spíše prakticky než teoreticky, a to po dobu alespoň šesti měsíců v odsouhlasené nemocnici nebo na klinice mající dostatečné vybavení a poskytující dostatek služeb, dále šest měsíců v odsouhlasené praxi nebo na středisku, kde je poskytována primární péče. Má být v kontaktu s dalšími zdravotnickými zařízeními. Aniž by byly ovlivněny výše uvedené doby vzdělávání, praktická výuka by měla být poskytována maximálně po dobu šesti měsíců.
musí být zahrnuta osobní účast školeného na odborných aktivitách i zodpovědnosti osob, se kterými pracuje

2. Členský stát musí splnit požadavek na dobu školení uvedený v odstavci 1 nejpozději do 1. ledna 1995

3. Členské státy musí podmínit vydání diplomu o vzdělání ve všeobecné medicíně předchozím vlastnictvím některého z diplomů uvedených ve článku 3.

Článek 32

Pokud 22. 9. 1986 členský stát prováděl vzdělávání praktiků v jejich vlastní praxi pod dohledem jiného praktického lékaře, může toto ponechat jako experiment, za podmínek, že splňuje článek 31 (1) (a) a (b) a (3) délka trvání je rovna dvojnásobku doby dané ve článku 31 (1) (b) a součtu dob daných v následující třetí odrážce zahrnuto je období v odsouhlasené nemocnici nebo na klinice s dostatečným vybavením a službami a v odsouhlasené praxi nebo na středisku, kde je poskytována primární péče - počínaje 1. lednem 1995 každé z těchto období musí trvat alespoň 6 měsíců.

Článek 33

Na základě získané zkušenosti a ve světle rozvoje výuky ve všeobecné medicíně Komise by měla předložit Radě nejpozději do 1. ledna 1996 zprávu o plnění článků 31 a 32 a vhodné návrhy na dosažení další harmonizace ve výuce všebecných praktických lékařů.

Rada bude jednat o návrzích v souladu s pravidly danými Smlouvou před 1. lednem 1997.

Článek 34

1. Aniž by byl ovlivněn princip vzdělávání na plný úvazek daný ve článku 31 (1) (b), členské státy mohou povolit specifické vzdělávání na částečný úvazek (navíc ke vzdělávání na plný úvazek) ve všeobecné medicíně, pokud jsou splněny následující podmínky:
celková doba vzdělávání nesmí být zkrácena
týdenní doba vzdělávání nesmí klesnout pod 60% týdenní pracovní doby při plném úvazku
vzdělávání na částečný úvazek musí obsahovat určitý počet období plného úvazku, a to jak při vzdělávání v nemocnici nebo na klinice, tak při vzdělávání v odsouhlasené lékařské praxi. Tato období vzdělávání na plný úvazek musí být dostatečně dlouhá, a dostatečně četná, tak aby zajistila uspokojivou přípravu na účinné vykonávání všeobecné lékařské praxe.

2. Vzdělávání na částečný úvazek musí být na téže kvalitativní úrovni, jako vzdělávání na plný úvazek. Má vést k získání diplomu, tak jak uvedeno ve článku 30.

Článek 35

1. Bez ohledu na určitá vžitá pravidla, která členské státy uznávají, mohou tyto státy vydat diplomy podle článku 30 lékařům - praktikům, kteří nesplnili vzdělávání podle článku 31 a 32, avšak kteří jsou držitelem diplomu vydaného kompetentním úřadem členské země a potvrzujícího splnění jiného dodatečného doškolovacího kurzu. Avšak členský stát může vydat takovýto diplom pouze v případě, že potvrzuje stejnou úroveň vzdělávání a stejnou úroveň získaných zkušeností jako školení uvedené ve článcích 31 a 32.

2. Při přijetí pravidel obsažených v odstavci 1, členské státy musí specifikovat, do jaké míry lze počítat dodatečné školení splněné kandidátem spolu s jeho profesionální zkušeností, za náhradu vzdělávání uvedeného ve článcích 31 a 32.
Členské státy mohou vydat diplom podle článku 30 pouze pokud kandidát získal alespoň šestiměsíční zkušenost ve všeobecné praktické medicíně v praxi, nebo středisku, kde lékaři poskytují primární péče dle článku 31 (1) (c).

Článek 36

Od 1. ledna 1995 každý stát jako doklad, že uznává tato pravidla, bude mít zahrnuto školení všeobecných lékařů v národním plánu sociálního zabezpečení a bude trvat na vlastnictví diplomu podle článku 30. Nicméně, členské státy mohou upustit od této podmínky u osob, které absolvují specifické školení ve všeobecné medicíně.
Každý členský stát by měl specifikovat získaná pravidla, která uznává. Avšak měl by uznat právo na vykonávání praxe všeobecného lékaře bez diplomu uvedeného ve článku 30 u těch jedinců, kteří v rámci národního sociálního plánu již toto právo ke dni 31. prosince 1994 podle článků 1 - 20 mají, a kteří jsou již na daném území usazeni na základě článku 2 nebo 9 (1).
Každý členský stát může použít odstavce 1 před 1. lednem 1995 pod tou podmínkou, že lékař, který splnil vzdělávání podle článku 23 v jiném členském státě se usadí na jeho území do 31. prosince 1994 a bude praktikovat v rámci národního sociálního schématu na základě článku 2 nebo 9 (1).
Kompetentní úřady každého členského státu vydají na požádání potvrzení zajišťující lékařům, že práva získaná na základě platnosti odstavce 2 jim umožňují praktikovat v rámci národního sociálního zabezpečení bez diplomu podle článku 30.
Nic z odstavce 1 neovlivní možnost, která je dána členským státům, udělit v souladu s jejich vlastními pravidly a při respektování vlastního území povolení praktikovat jako všeobecný lékař osobě, která nevlastní diplom o lékařském vzdělání nebo o specifickém školení ve všeobecném lékařství získaný v obou případech v členském státě, ale která vlastní oba výše uvedené diplomy za vzdělání získané v nečlenské zemi

Článek 37

1. Každý členský stát by měl uznat v rámci svého národního sociálního schématu pro potřeby vykonávání činnosti všeobecného praktického lékaře diplomy podle článku 30, vydané občanům členských států jiným členským státem v souladu se články 31, 32, 34 a 35.

2. Každý členský stát by měl uznat osvědčení podle článku 36 (4) vydané občanům členských států jiným členským státem a měl by je na svém území považovat za rovnocenné diplomům, které sám vydává, a které povolují vykonávat činnost všeobecného praktického lékaře v rámci národního sociálního schématu.

Článek 38

Občané členských států, kterým členský stát vydal diplom podle článku 30 nebo 36 (4) by měl mít právo užívat v hostitelské členské zemi titul i jeho zkratku užívané v této zemi.

Článek 39

1. Aniž by byla ovlivněna dikce článku 38 hostitelský členský stát by měl zajistit, že občané členského státu spadající do článku 37 mají právo užívat právoplatný akademický titul a nebo tam, kde je to vhodné, jeho zkratku, členského státu jejich původu nebo státu, ze kterého přicházejí, a to v jazyce tohoto státu.
Hostitelská země může požadovat, aby tento titul byl následován jménem a místem zařízení nebo zkušební komise, která jej udělila.

2. Pokud by akademický titul udělený ve členském státě původu a nebo ve státě, ze kterého žadatel přichází, mohl být v hostitelském státě zaměněn za titul, který vyžaduje dodatečné vzdělávání, které příslušná osoba neabsolvovala, zmíněná hostitelská země může požadovat po žadateli, aby používal takový titul členského státu původu a nebo státu, ze kterého přichází, který hostitelská země určí.

Článek 40

Na základě získané zkušenosti a ve světle pokroku ve vzdělávání v oblasti všeobecné praktické medicíny, Komise předloží Radě nejdéle do 1. ledna 1997 zprávu o plnění Hlavy IV a pokud to bude nutné i příslušné návrhy týkající se patřičného vzdělávání každého všeobecného praktického lékaře tak, aby byly uspokojeny požadavky všeobecné lékařské praxe. Rada by měla jednat o těchto návrzích v souladu s postupem daným ve Smlouvě.

Článek 41

Jakmile členský stát oznámí komisi datum, kdy vstoupila v platnost pravidla daná ve článku 30, Komise uveřejní příslušné oznámení v oficiálním časopise Evropské Komise informující o závazcích přijatých členským státem ohledně diplomů a odborných titulů.

Hlava V

Závěrečná ustanovení

Článek 42

Členské státy určí úřad kompetentní vydávat a přijímat diplomy a další dokumenty a informace, o kterých se hovoří v této Směrnici a o tomto informovat ostatní členské státy a Komisi.

Článek 43

Tam, kde členský stát narazí na závažné těžkosti v určitých oblastech při aplikaci této Směrnice, Komise tyto těžkosti posoudí společně s členským státem a požádá o názor Komisi veřejného zdravotnictví ustavenou na základě rozhodnutí č. 75/365/EEC. Pokud to bude nezbytné, Komise předá příslušný návrh Radě.

Článek 44

Povinnosti uvedené v Dodatku III......

(Dodatek III a IV u textu Směrnice v originále chybí!)

Článek 45

Směrnice je určena všem členským státům.

V Lucemburku, 5. dubna 1993 Za Radu

Prezident J. Trojborg

Dodatek I

Charakteristika vzdělávání na plný a částečný úvazek, jak uvedeno ve článcích 24 (1) (c) a 25

1. Vzdělávání specialistů na plný úvazek má být prováděno na specializovaných pracovištích uznaných kompetentním úřadem. Má zahrnovat účast na všech lékařských činnostech toho oddělení, na kterém probíhá, včetně služeb na zavolání, tak že takto vzdělávaný specialista věnuje tomuto praktickému a teoretickému školení veškerou svou odbornou aktivitu po dobu standardní týdenní pracovní doby a v průběhu roku tak, jak určil kompetentní úřad. Tato školící místa jsou příslušně finančně odměněna.
Vzdělávání může být přerušeno z takového důvodu, jako je vojenská služba, dočasné přeložení, těhotenství nebo onemocnění. Celková doba vzdělávání nebude zkrácena na základě žádné příčiny přerušení.

2. Vzdělávání specialistů na částečný úvazek musí splňovat stejné podmínky, jako vzdělávání na plný úvazek, od kterého se liší jen v možnosti omezené účasti na lékařských aktivitách alespoň po období poloviny času vzdělávání specialistů, jak je uvedeno ve 2. odstavci bodu 1. Kompetentní úřady zajistí, že celková doba a kvalita vzdělávání specialistů na částečný úvazek nebude nižší, než vzdělávání na plný úvazek. Příslušné finanční ohodnocení bude přiděleno instituci i za takového vzdělávání na částečný úvazek.