Neměli bychom na ně zapomínat

Milena Flodrová

Už Gaius Plinius st. řekl na samém počátku našeho letopočtu: „Poněvadž nám není dopřáno žíti věčně, zanechme po sobě svědectví hodnot, že jsme vůbec žili.“ Není asi třeba dodávat, že tuto jeho myšlenku dokonale naplnili a naplňují ti, jejichž jména bychom neměli jen tak lehce zapomínat, neboť jejich přínos hodnot v nejrůznějších oborech lidské činnosti – tedy i v lékařství – je pro celé lidstvo nesmírně prospěšný. Jenže, jak známo, lidská paměť někdy právě tady až trestuhodně selhává.
Kdo dnes např. ví, že to byl Thomas Jordan z Klausenburku, kdo v době svého působení v Brně v letech 1569 – 1586 jako moravský zemský fysikus rozpoznal a správně poukázal na možné příčiny příjice, skvrnitého tyfu i tzv. uherského moru, ale také sepsal a zhodnotil význam moravských léčivých pramenů, jež sám prozkoumal? Kdo si vzpomene na Šimona Grynea, jenž v kapli sv. Štěpána při starém brněnském městském špitále na Křenové provedl v roce 1594 první pitvu lidského těla, při čemž ještě riskoval nejen svou pověst, ale i bezpečnost? A co nám říká jméno Johanna Hertoda z Todtenfelsu ze 17. století? Co jména Jiřího Sibuta (1527), Wolfganga Molleriana (1545), Johanna Koppa (1550) a dalších?
Nemusíme však chodit ani do staletí dob dávno minulých, abychom zjistili, že i jména na slovo vzatých odborníků ze století 19. a 20. začínají v lidské paměti povážlivě blednout. Stačí si ostatně připomenout, že mezi více než stopadesáti čestnými hroby města Brna jich jenom šest patří lékařům! A je přece známo, že kromě oněch šesti hrobů čestných jsou na brněnských hřbitovech desítky dalších hrobů lékařských osobností, jež za svého života přinášely lidem úlevu v bolestech, vracely jim ztracené zdraví a hledaly nové cesty, jak nemocem čelit. Znáte je ještě vůbec?
Co kdybychom právě těmto vzácným Brňanům začali s novým rokem věnovat více pozornosti, jak si zaslouží, a formou medailonů, vzpomínek a zajímavostí kolem nich (s patřičnou objektivitou a bez nekritické glorifikace ovšem!) je dnešní mladé a nejmladší lékařské odborné veřejnosti lidsky přiblížili? Co kdybychom se pokusili zachytit místa jejich posledního odpočinku v Brně a formou malého pietního průvodce vtisknout je i do podvědomí brněnské veřejnosti? A co kdybychom ty jejich hroby, o něž už nikdo nepečuje a které by mohly pozvolna propadnout zkáze, právě před touto zkázou zachránili? Co kdybychom?
Možností je přece celá řada a meze dobrým nápadům se ne-kladou. Vždyť Brno se nemá za co stydět, protože působením právě oněch osobností se v Brně odehrávaly a stále odehrávají odvážné, ojedinělé a úspěšné zákroky v lékařské péči, jež jsou mnohdy vůbec první – a nejen u nás – a otevírají cestu k dalším objevům a postupům. Je třeba si uvědomit, že lékařský stav brněnský má své cenné historické kořeny, v nichž je pevně ukotven, z nichž vyrůstá a jež rozvíjí v současnosti pro budoucnost. Asi by tedy mělo být určitou hrdostí a ctí celé-ho brněnského lékařského stavu je také co možná nejlépe znát. Nebo se mýlím?

Máte-li zájem o spolupráci s autorkou, kontaktujte kancelář OSL ČLK.

publikační systém: Synetix
©2004-2022 Česká lékařská komora OSL ČLK Brno-město