Zdravotní síť v městě Brně

MUDr. Miloš Němec

Pod tímto názvem byl v Informačním zpravodaji OSL ČKL Brno - město (3/99) uveřejněn článek, ve kterém se doc. Soška snaží řešit problém, který patří k základním při plánování zdravotní péče - potřebu ambulantních lékařů v Brně. Protože ani ve spolupráci s VZP, ani formou ankety v odborných sekcích, jak uvádí, nedospěl k žádným závěrům, pokusil jsem se tuto problematiku zpracovat ve spolupráci s Ústavem zdravotnických informací a statistiky (UZIS) České republiky, regionální odbor Jižní Morava, pomocí směrných čísel, která jsou od r. 1993 ke stanovení počtu ambulantních lékařů platná v celé SRN. Podrobnosti této směrnice byly uveřejněny ve Zdravotnických novinách č. 27. str. 8, 1999.

Tab. 1. Je základem výpočtu ambulantních lékařů pro velká německá města - aglomerace, ve kterých jsou obyvatelé rozděleni podle hustoty obydlení do 4 oblastí. V každé oblasti jsou uvedeny počty obyvatel připadající na jednoho ambulantního lékaře příslušných odborností. Podle této tabulky (s odchylkami uvedenými ve směrnici) je ve velkých městech SRN plánován počet ambulantních lékařů.

V tab.2 je obyvatelstvo městských částí brněnské aglomerace rozděleno, obdobně jak v tabulce č. 1, do 4 oblastí a v každé jsou z relace počtu obyvatel vyčíslena lékařská místa ambulantních lékařů uvedených odborností. Výsledek potřeby (plán) ambulantních lékařů v Brně, tzn. součet lékařských míst jednotlivých odbornosti, v relaci k počtu obyvatel každé oblasti, je uveden v řádku aglomerace celkem.

Tab. 3, v řádku "Současný stav LM" je uveden skutečný počet ambulantních lékařských míst v Brně - městě, který eviduje UZIS k 31.12.1999.

Vysvětlení k některým položkám tabulky:
Aby bylo možné (i když ne zcela objektivní) srovnání našich praktických lékařů s kategorii všeobecných lékařů, existující jednotně nejen v Německu, nýbrž ve všech členských zemích EU, jsou lékařská místa PLD a PLDD sečtena.

Naopak z kategorie praktických lékařů byli vyčlenění tzv. praktičtí gynekologové a přeřazení mezi zvlášť v UZIS evidované odborné gynekology, tedy do kategorie odborných lékařů, jak to odpovídá praxi ve všech státech EU.

Obdobně je tomu u dětských lékařů, kteří však vzhledem k jejich stávajícímu systémovému zařazení byli ponecháni v kategorii praktických lékařů. Tím je ovšem podhodnocena (i když jen explicitně) kategorie dětských lékařů.

Zvláštní situace je u nervových lékařů. V Německu se toto označení (Nervenheilkunde) vztahuje i na psychická onemocnění a poruchy i když mimo to existuje i samostatný obor psychiatrie a psychoterapie, který však v tabulce není uváděn. Teoreticky by do skupiny nervových lékařů mělo být připočteno ještě 35,89 amb.lékařských míst psychiatrie sledovaných v UZIS.

Pokud jde o sloupec radiodiagnostika (Diagnostische Radiologie) patří sem diagnostika pomocí ionizujícího záření, nukleárně fyzikální postupy a sonografie.

Ve druhém odstavci tabulky 3 je počet ambulantních lékařských míst v Brně porovnáván s plánem LM zpracovaným podle německého vzoru, který je u každé odbornosti navýšen ještě o 10% dovoleného překročení základní normy.

V ř. Rozdíl ve srovnání se SRN jsou u jednotlivých odborností uvedeny počty lékařských míst, které v brněnské ambulantní síti překračují normu vyčíslenou podle německého vzoru.

Tab. 4 je souhrnem výsledků předcházejících tabulek

Výsledky.

Z rozboru vyplývá, že k 31. 12. 1999 je ambulantní zdravotní síť v Brně - městě zajišťována celkem 958,56 lékařskými místy (LM). Z toho připadá na převážně samostatné ordinace 671,34 LM, na ambulance řízené MZ, tedy hlavně fakultní nemocnice 247,11 LM a na ostatní resorty 40,11 LM.
Přepočteme-li potřebu LM v Brně městě normou, která je od r. 1993 platná ve SRN zjišťujeme, že přes její dovolené 10% překročení by brněnská ambulantní zdravotní péče měla být zajišťována 450,52 LM. Naproti tomu je v Brně k 31. 12. 1999 o 404,4 LM víc, než by za stejných podmínek, v obdobné městské aglomeraci, bylo možné ve SRN.
Z oboru, které se na tomto překročení normy podílí jsou v samostatných ordinacích především PLD + PLDD se 155,64 LM, na druhém místě je radiodiagnostika s 99,77 LM , hlavně vzhledem k počtu rtg ambulancí řízených MZ se 70,49 LM, na třetím a čtvrtém místě jsou gynekologie, která překračuje normu o 49,48 LM a interna o 48,5 LM. U interny opět hlavně s přihlédnutím na 52,59 LM, která připadají na ambulance řízené MZ.
Jedině u dětského lékařství je počet ambulantních lékařů o 8,58 LM pod vyčíslenou normou, nikoli z důvodu jejich nedostatku, nýbrž hlavně proto, že jsou zařazeni hlavně do ranku PLDD.
Nástavbové odbornosti (kardiologie, revmatologie, angiologie a další) jsou v koncepci německého zdravotnictví obsaženy ve směrných číslech základních oborů (interny a dalších), nejsou tudíž vykazovány jako samostatné ambulance. Nedostatečná kapacita těchto ambulancí v brněnské aglomeraci, jak se o nich zmiňuje shora citovaný článek,by se proto měla řešit v rámci základních oborů.
Nadměrný počet, vysoko překračující skutečnou potřebu lékařských míst v ambulantní síti je odrazem živelnosti a všeobecné nekoncepčnosti v řízení zdravotnictví v Brně, kde osobní zájmy stále ještě převládají nad zájmy společenskými. Dosažení nápravy v tomto směru čeká ČLK ještě hodně práce. Pokud se nám to ještě nedaří, měli bychom více než je tomu dosud čerpat ze zahraničních zkušeností.

Literatura:
Gesetze Satzungen Verträge Kassenärztliche Vereinigung Nordrhein
4.21 Bedarfsplanung - Richtlinien, 1999
UZIS regionální pracoviště, Brno
Zdravotnické noviny 27. 8. 1999

©2004-2018 Česká lékařská komora OSL ČLK Brno-město, publikační systém a webdesign: Synetix